Můj příběh s kabelkou

Nevím jak vy dámy, ale tahle hnědá je letos cool. Moc se mi líbí a hned bych si tento outfit pořídila. Krásně sladěno, kozačky stylové, kabelka z velice praktického materiálu. Miluju světlé kabelky, ale….. Znáte to, že? Prostě někde se otřete, nebo se někdo o vás otře….a je zle. A právě o této krásné kabelce vám teď povyprávím.

Stalo se mi nedávno, že jedno úžasné dítko si hrálo v obchodáku na závodního běžce, no, spíše na malého parkuristu… a maminka? No, klasika… živý rozhovor s kamarádkou a její mozek jaksi vypnul dočasně mozkové receptory zvuku…. a to nejdůležitější… dítko drželo v ruce kakaovou zmrzlinu…Ne na dlouho. Stále jsem mu totiž v cestě….Chvíli ticho a pak řev… Ano, čtete dobře. Ten malý terorista se rozbrečel, že jsem mu shodila jeho milovanou zmrzlinu!!!

No jasně! A co moje krásná, nová kabelka??! Jasně, že byla bíla, no né bílá, krásná krémová!!!! No vlastně už ne… kakaovka ji vyladila takovým způsobem, že tam byla vykreslená celá severní polokoule s hustým pralesem, neoraným polem, blátem na hřišti, no prostě by  se to dalo přirovnat k lejnu…. tohle už není moje milovaná kabelka!! Začala jsem se odkrvovat, znáte to, že? Jde to velice rychle….

Můj obličej zesinal, následně dostával čím dál více růžovější a růžovější barvu, která se měnila v červenou a během pár vteřin ze mě byl ruďák…. jako ten z té reklamy na Billu a Angry Birds!….

A maminka?! Niiiiiic, prostě dál krafala s kámoškou! Za to moje kabelka řvala jako o život, ale ten malý drzý skrček ji překřiče! No to už i maminka zahlédla, co se stalo a světe div se…. začaala se omlouvat, jednu mu vlepila (mimo jiné, to měla štěstí, protože mě už samovolně vznášela ruka také, kolem uřvané a vzteklé hlavičky tohoto dítka), popadla mě za ruku a táhla v OC na toaletu, kde se vrhla k umyvadlu a začala mou krásnou novou kabelku drhnout.

Musím uznat její snahu a když jsem viděla tu zoufalost v její tváři a současně pořád blekotala omluvy a skoro plakala, zjihla jsem i já, zastavila ji tím, že jsem ji chytla za rameno a povídám jí:

“paní v pohodě, nechte to, vždyť to jsou jen děti”. To je dobrý, doma to vyčistím. Moje amygdala mi nevěřila ani slovo, říkala mi: “Ty jsi se snad zbláznila, tohle už nevypereš ani omylem! Paní mi se slzami v očích objala, poděkovala a řekla, že ho zabije, že neví, co s ním. 

Tak jí říkám: nezabijete, ale jestli chcete přežít, kupte si Rohypnol, nebo velkou prádelní vařečku, nebo raději obojí :D.   

Paní se začala konečeně smát, jelikož dle mého tónu a výrazu pochopila, že to chci odlehčit a jelikož mám občas trochu vytříbený humor. 

Věděla jsem totiž, že moje kabelka přežije i tento úraz, jelikož ji mohu bez starostí šoupnout do pračky, přidat určitou, mnou, po domácku vyrobenou “prací směs” a hle…..Poznaly jste, že ta kabelka na fotce měla takový úraz? Ne? A víte proč? Protože je od Evelin. Tyhle kabelky se totiž dají prát, jsou z velice odolného, odlehčeného, praktického materiálu. Můžete s ní v podstatě udělat cokoli. Je tak lehoučká, jemňoučká, praktická, prostě je MOJE a nikomu a za nic bych ji nedala! Samozřejmě, že moje namíchaná směs, udělala své :-). Ale to zas někdy příště…. Třeba vám ten můj recept prozradím 🙂

Revival Anastazia, již brzy !!